Ležím, koukám do stropu a neschopna jakéhokoliv pohybu jen tak přemýšlím nad smyslem svého života. Pokud znáte tenhle pocit, víte o čem mluvím, pokud ne, jste šťastlivci a váš život bych chtěla mít. Příjdu si jak v tranzu, když jen tak ležím a pozoruju tři nade mnou svítící žárovky. Mozek pomalu přestává fungovat, tedy alespoň tak to cítím já. Dostává se do jakési hybernace- klidového stádia. Tenhle stav zažívám vždy ve chvíli, kdy se to absolutně nehodí. Jako teď například. Místo toho, abych se učila na dva velké testy, co mě čekají za dva dny a psala slohovku na seminář tvůrčího psaní, píšu o tom, jak nemůžu psát. I kdybych se přemohla a koukala do těch papírů popsaných přímkami p, úsečkami AB a úhly α, nevykoukala bych nic. Mozek hlásí error.
Za dva dny, až bude po testech a já se zase vrátím do normálu, budu se ohlížet zpět a nadávat si, proč jsem se neučila víc. Moje zdravé a logické myšlení (které je momentálně nefunkční) bude nadávat na to, že jsem se nepřemohla a neučila se. Teď vím, že to nejde, že je úplně jedno, jestli budu koukat do papírů nebo do stropu, výsledek bude stejný. Brána, která vpouští do mé hlavy nové vědomosti je zavřená. Pracovník, který jí hlídá prostě odešel na polední pauzu. Ale za pár dní to vědět nebudu a stejně si to budu vyčítat.
Možná je potřeba se něčím na chvíli odreagovat, například psaním článku. Bohužel, nepomáhá to. Stále myslím na to, že se neučím, že nedělám tu správnou věc. Jedním z příznaků pocitu viny je u mě neuvěřitelný třas rukou. Kdybyste věděli, kolikrát jsem napsala jedno písmenko dvakrát za sebou, pochopili byste. Dalším příznakem je kontrola času. Nejsem schopna se odreagovat. Neustále sleduju hodinky na svém počítači a v hlavě se mi promítá, kolik už jsem se toho mohla naučit za tu dobu, co tu buď koukám do stropu nebo píšu tenhle naprosto nesmyslný článek. Tím se mimochodem opět dostáváme k výčitkám.
Je to začarovanej kruh, ze kterého nelze vyklouznout. I tak jsem se ale nepoučila a jdu opět koukat do těch paírů s úsečkami a přímkami a následně do papírů plných Anakreonů, Euripidů a Herodotů.
Prosím řekněte mi, že se takhle necítím jen já a že je svět těžkej všude!
Přežijte školu a podobné životní "průsery".....pa, Nell :-*
Poznám ten pocit keď sa mám učiť a nejde to xD Ale vždy sa nejako premôžem. Pustím si predtým hudbu a potom to už ide samé. Skús si nájsť niečo čo ťa upokojí. :) Krásny blog :3
OdpovědětVymazatP.S.: Krásne píšeš :)
Mockrát ti děkuju :) ....... nebo stačí jen obdržet krásný komentář, jako je tenhle a hned je mi líp :) ...pa, Nell :-*
Vymazat