Od blaha k zuřivosti...

Autor: Nell

Sedím nenalíčená, neučesaná, v domácím oblečení ve třičtvrtě na dvanáct a mám strašnou chuť natáčet.....

     Takhle zní můj příspěvek na instagramu, který jsem přidala asi před pěti minutami a je to pravda.
Sedím u počítače, světlo je zhasnuté a jediné, co v místnosti svítí, je můj ozdobený reklamní poutač na babylips, svíčka od Amy a počítač. V pokoji je uklizeno, upíjím vánoční čaj z Marks&Spencer a nemusím se absolutně nic učit. Takovýhle pocit už jsem dlouho neměla a možná proto si ho tak užívám. Je to nádhera. Po celém dni stráveném pečením cukroví jsem se konečně mohla posadit a věnovat se své lásce- blogu. Jsem sice nesmírně unavená, ale tenhle pocit si prostě musím užít.
     Mám strašnou chuť posadit se a natočit video. Nevím o čem, ale k natáčení mě teď vše táhne. Proto tak miluju blog. Můžu ho psát kdykoliv se mi zachce, i když je zrovna půlnoc a já vypadám jak zmoklá slepice. Článek je hned a neruším s ním své okolí.

     Až do teď. Momentálně mi totiž bylo oznámeno, že mé světlo zabraňuje sestře, se kterou, bohužel, sdílím pokoj, ve spánku. Jak snadno se blaho a klid změní v rozzuřenost a vztek. Těm z vás, co mají se sourozenci pěkný vztah opravdu závidím. Vsadím se ale, že minimálně v 90% máte každý svůj pokoj. Společný pokoj. To je děs!
     Právě jsem se dozvěděla, že moc mlátím do klávesnice a že se u toho nedá spát. Vaří ve mě vztek a rychle se pohybující plamen svíčky a hlasitý vítr s deštěm z venku to ještě podporují. Můžu začít řvát a nebo postupně vypisovat své pocity dál do článku. Zvolila jsem variantu b).
Jak já jsem naštvaná. Není to ani pět minut, co jsem psala o tom, jak je mi dobře. A teď? Jsem tam, kde jsem byla celý den. Vzteklá a vytočená mladší sestrou. Vítr sílí stejně jako můj vztek! Od psaní mě zápěstí bolí víc a víc, ale nedokážu s tím přestat.  Jsem unavená, ale stejně bych teď nebyla schopná usnout. Nechci teď vyřknout ta tři slova, která jsou opakem k "Já jí miluju.",protože vím, že by mě to pak mrzelo, ale horko těžko se držím.

     Blog mi slouží tak trochu jako veřejný deník a tak doufám, že vás mými trablemi moc nezatěžuji.
Berte to s rezervou, vypsala jsem sem teď to, jak se cítím, když jsem naštvaná, něco ani nemyslím vážně, ale v záchvatu zuřivosti se prostě nedokážu ovládnout.

Mějte se hezky,

pa, Nell :-*